Ze strany řeky Motlavy připomíná Zelená brána palác stojící přímo u vody. Její široká fasáda, řady oken a ozdobné štíty se liší od užších gotických bran Dlouhého nábřeží. Stavba stojí na místě, kde se reprezentativní prostor Hlavního města setkával s rušným přístavem.
Od Kogovy brány k novému vzhledu města
Současná brána byla postavena v letech 1564–1568 a nahradila starší Kogskou bránu. Na stavbě se podíleli mistr Regnier z Amsterdamu a Hans Kramer. Architektura navazuje na nizozemský manýrismus: drobné cihly, kamenné obruby a bohaté vrcholy tvoří pravidelnou, pečlivě naplánovanou kompozici.
Zelená brána uzavírá Długi Targ z východu, na konci Královské cesty. Její průjezdy vedou na most a dále k Ostrovu sýpek. Pro lidi přicházející od řeky tak představovala jak vstup do města, tak i ukázku jeho bohatství.

K čemu bráně tak velká síň?
Budova měla sloužit k mnohem více účelům než jen jako průchod městským opevněním. Uvažovalo se o jejím využití pro pobyty polských panovníků, ale Zelená brána se nestala pravidelně využívanou královskou rezidencí. Reprezentativní sál sloužil k pořádání slavností, hostin a představení.
Dole se odehrávalo praktičtější život. Nacházela se zde městská váha související s obsluhou obchodu. Zpočátku vedly branou tři průjezdy; čtvrtý byl prorazen v roce 1883. Dnešní rytmus čtyř arkád je tedy výsledkem pozdější změny, nikoli původního projektu.
Brána, která na určitou dobu přišla o štíty
V roce 1831 byla odstraněna vysoká střecha a ozdobné štíty a nahrazeny nižším završením. Na konci 19. století se pokusili obnovit původní siluetu. Staré pohledy tak mohou zobrazovat stejnou budovu v překvapivě odlišných podobách.
Měnily se také funkce interiérů. Se Zelenou bránou byla spojena Přírodovědná společnost a přírodovědné muzeum. Místo, které sloužilo obchodu a veřejným oslavám, se stalo také prostorem pro shromažďování a vystavování sbírek.
Od ruin k výstavním sálům

V roce 1945 byla brána vypálena a vážně poškozena. V letech 1950–1953 byla znovu postavena, přičemž byla obnovena vysoká střecha i historické štíty. Později zde po celá desetiletí sídlily Pracovny pro konzervaci památek. Dnes je budova pobočkou Národního muzea v Gdaňsku.
Při pohledu na bránu z vody stojí za to spočítat arkády a porovnat její hmotu s archivními ilustracemi. Historii samotného přechodu – jeho pohyblivých polí, tramvají a přestaveb – popisujeme samostatně v příspěvku Zelený most.
