Z řeky Motlavy je vidět především jeho vyčnívající dřevěná část. V hloubi stojí dvě mohutné cihlové věže a pod nimi vede průchod k ulici Szeroka. Gdaňský jeřáb spojoval úkoly, které dnes obvykle svěřujeme samostatným stavbám: přepravoval náklad, otevíral cestu do města a pomáhal ho bránit.
Jeřáb zde stál již před současným Žurawem
Nejstarší dochovaná zmínka o jeřábu na tomto místě pochází z roku 1367. První stavba byla dřevěná a v roce 1442 shořela. Nový Žuraw byl postaven v letech 1442–1444, přičemž již bylo využito spojení zděných věží s dřevěnou částí, v níž byla umístěna zdvihací zařízení.
Vznik mohutné obranné stavby vyvolal odpor křižáků, jejichž hrad se nacházel nedaleko. Pro měšťany mělo přístavní zařízení hospodářský význam, ale jeho masivní zdi také umožňovaly kontrolovat vstup do města ze strany vody.

Brána, která se dokázala bránit
O obranném účelu svědčí tloušťka zdí a střílny. Přízemí věží bylo obzvláště mohutné. Průjezd vedl z ulice Szeroka na nábřeží, díky čemuž budova patřila do systému gdaňských vodních bran.
Jeho podoba zároveň vyplývala z požadavků jeřábu. Zařízení muselo přesahovat hladinu vody, aby se lano mohlo spouštět směrem k plavidlu u nábřeží. Dřevěný plášť chránil mechanismus a cihlové části mu poskytovaly oporu. Při pohledu ze strany řeky lze toto funkční rozdělení snadno rozpoznat.
Jak lidé zvedali několik tun těžké náklady?
Pohon zajišťovala šlapací kola. Dělníci do nich vstupovali a šlapáním je uváděli do pohybu. Otáčení se přenášelo na hřídel, na kterou se navíjelo lano. Tímto způsobem se břemeno zavěšené na jeho konci zvedalo nad palubu nebo nábřeží.
Mechanismus se skládal ze dvou párů velkých kol. Podle popisu Národního námořního muzea stačila síla čtyř lidí k zvednutí břemene o hmotnosti až dvou tun. Jedná se o příklad využití jednoduchých principů mechaniky v měřítku přizpůsobeném potřebám velkého přístavu.
Spolupráce byla stejně důležitá jako síla. Pohyb kola, vedení lana a poloha nákladu musely být pod kontrolou. Nad městským zařízením dohlížel jeřábník. Bez lidí schopných obsluhovat mechanismus by samotná budova neplnila svou nejdůležitější funkci.
Překládka, stěžně a opravy
Jeřáb sloužil k manipulaci s nákladem a k vztyčování stožárů. Zvláště důležitý byl v období rozkvětu gdaňského obchodu na přelomu 16. a 17. století. Zboží do města přicházelo po řekách i po moři a nábřeží vyžadovalo zařízení usnadňující jeho přesun.
V 19. století význam starého jeřábu upadal. Stále se využíval k pracím na říčních plavidlech a později také ke zvedání zádi při opravách kormidel a lodních šroubů. Ve věžích se objevily byty a dílny. Památka, kterou dnes spojujeme s muzeem, byla dlouho také místem běžného života.

Zničení a návrat do panoramatu města
V roce 1945 dřevěná část Jeřábu shořela a zděné věže byly vážně poškozeny. Po válce se přistoupilo k rekonstrukci. Stavba byla obnovena na základě starých vyobrazení a historické dokumentace tak, aby byla obnovena její charakteristická silueta.
Zrekonstruovaný Žuraw byl v roce 1962 předán Námořnímu muzeu. Zachoval si své místo v panoramatu přístavu, ale dostal nový úkol: přibližovat historii námořní plavby a techniky. Mechanismus jeřábu umožňuje propojit pohled zvenčí s otázkou, co se skutečně odehrávalo za dřevěným pláštěm.
Během plavby stojí za to podívat se na Žuraw jako na někdejší pracoviště. Náklad, lano, kola a lidé tvořili společný systém. Teprve tehdy se tento známý symbol Gdaňsku stává něčím víc než jen charakteristickým tvarem nad řekou Motławou.
